Náš mozek a návyky

>> Návykem proti přetížení -- Zlozvyky aneb ne na každý návyk jsme pyšní -- Naděje nových návyků <<

návyk - osvojená tendence (sklon) k určité činnosti vytvořená učením, zkušeností a opakováním. Charakteristická, trvalejší, automaticky se vybavující součást duševní výbavy jedince. Výchova spočívá mj. ve vytváření užitečných návyků, jež jsou pak prováděny snadno, bez velkého vědomého úsilí a zaměřené pozornosti. Negativní návyky se nazývají zlozvyky.

Všeobecná encyklopedie - Diderot 1999

Míra toho, jak jsme přetěžování okolním světem, se už snad ani nedá ustát. Neustálé novinky, nové informace, nové požadavky, změny, tlaky a stresy. Po desítky tisíc let se dokázal člověk přizpůsobovat svému okolí, ale najednou se po nás chce, abychom se přizpůsobili novému tempu během pár let svého života. A kapacita našeho aktivního vědomého myšlení je tak omezená! Už jsme si řekli, že prefrontální kortex, pracovna ředitele v našem podnikovém modelu mozku, je nejmladší a nejméně optimalizovanou částí mozku. Je nepochybné, že život v informačním nebo znalostním věku nebo dokonce v blížícím se věku moudrosti (doufejme!) se po řadě generací projeví i lepší organizací fungování a větší kapacitou vědomého myšlení. Ale dnes si musíme poradit každý sám, protože na ten nápor nejsme prostě dobře vybaveni.

A tak je doposud naším hlavním způsobem odlehčení odsunout co nejvíce činností do nižších pater myšlení, v naší podnikové terminologii bychom řekli "delegování", z pohledu neurověd vytváření pevných mozkových spojení, která přebírají řadu i relativně velmi komplikovaných činností, aniž by člověk musel zapojovat vědomou mysl. Uložené mozkové mapy, průběžně posilované opakováním rutinních sledů činností, nám umožňují, abych v životě zvládali i podstatně větší zátěž než bylo vůbec představitelné pro naše rodiče nebo prarodiče.

Tak se vytvářejí návyky a náš mozek dokonce ve většině situací vyhovujících uloženému postupu (mozkové mapě) zkouší podle něho jet dřív než začneme o situaci vědomě přemýšlet. To nastane až v okamžiku, kdy zaběhaný návyk přestává odpovídat podmínkám a zpětná vazba našich smyslů ukazuje, že něco je jinak, divně.
Chtěli byste víc rozumět tomu, proč kuřák sahá ve chvilce stresu po cigaretě a uvědomí si to, až když je krabička prázdná? Proč někdy ráno odcházíte z koupelny a nevíte, jestli jste si čistili zuby?
Chcete vědět, jak to skutečně funguje? A jak své návyky v denním životě alespoň trochu ovlivňovat?

Po základním zpracování vjemů z našich smyslů případně i vnitřních "impulzů" vycházejících z naší duševní činnosti neuronové vzruchy sledují cesty existujících spojení a mozek rozpoznává podobnosti a odlišnosti nových podnětů od dříve uložených zkušeností. Pokud se dostatečně v hlavních rysech shodují (tam je zatím mnoho nejasností, co je "dostatečně"), rozbíhá se tak reakce, která se minule osvědčila - pro danou situaci jsme se už dříve naučili uspokojivé řešení, automaticky ho znovu použijeme a očekáváme výsledky. Pokud srovnání nevychází, odlišnosti jsou podkladem, který dostává na stůl ředitel (prefrontální kortex) k vědomému posouzení a rozhodnutí, co s tím.
Využití osvědčené naučené reakce od minula je pro práci mozku obrovským ulehčením a pokud se naše reakce opět osvědčí, uložená mozková mapa se potvrdí, prohloubí, lépe zafixuje. Vzniká návyk nebo jinak řečeno zkušeností podmíněná reakce. V našem podnikovém archivu je uloženo další cenné know-how.
Pokud by náš mozek nevytvářel pevná spojení, nevznikala by schopnost zpracovávat tisíce neustále přicházejících podnětů nevědomě, bez účasti prefrontálního kortexu, který v roli ředitele je jediný schopen přijmout rozhodnutí. Schopnost uložit realizované postupy myšlení (např. reakci na letící kámen nebo míč) v podobě myšlenkových map nám umožňuje přežít, protože jinak by se energeticky velmi náročný a jen malou kapacitou disponující rozhodovací proces prefrontálního kortexu stal kromě naší hlavní vývojové výhody i hlavním ohrožením. Ředitel zaměstnaný rozhodováním, jak třeba ujít příští kroky, abychom došli k cíli, by nestihl zpracovat i rozhodnutí o nezbytném úhybném manévru před nenadálým ohrožením.

Na druhé straně si musíme uvědomit, že pevné mozkové mapy neustále posilované opakováním a případně ještě ke všemu vedoucí k úspěchu (odměně) stojí i za nepříjemnou podskupinou našich návyků, kterým říkáme zlozvyky. Dvacetkrát nebo i vícekrát denně posilovaná mozková mapa řídící zapalování cigarety (nebo cestu k ledničce) vedoucí k slastnému prvnímu šluku (nebo ke zhltnutí dvaceti deka hermelíňáku, příp. tabulky čokolády) se stala nesmazatelným, silným a bez účasti vědomého uvažování spouštěným zlozvykem, s kterým si opravdu nemůže poradit vědomé rozhodnutí "od zítra toho nechám!".

To také těsně souvisí s pátým ze šesti základních poznatků o fungování mozku - "Je prakticky nemožné odstranit staré mozkové mapy". Čím víc se mozková spojení opakováním a soustředěním pozornosti na ně posilují, tím déle vydrží a fungují (třeba i proti naší vůli). Jedinou možností, jak se jich za našeho života zbavit (když vynecháme degenerativní změny nebo úrazy), je přestat je zcela používat (což u těch nevědomě spouštěných map je téměř mimo naši kontrolu) nebo si vědomě vytvořit jinou mozkovou mapu, kterou pozorným trénováním tu starou překryjeme a odsoudíme k zeslábnutí. Já si to představuji tak, že vzruch řítící se mozkovou mapou k otevření ledničky a zkonzumování nepotřebných kalórií, na některém rozcestí vědomě přesměrujeme (třeba k zapálení cigarety!?! to radši ne) a po několika vědomých "znásilňováních" se postupně začne vytvářet nové mozkové spojení, které nakonec nabude vrchu.
Důležité je při tom

• věnovat tomu hodně pozornosti, protože pozornost je podmínkou pro vytváření mozkových map
• nezaváhat a neproložit si vytváření nové mapy, nového pozměněného návyku, ještě pár nostalgickými opakováními toho starého, protože tím ho znovu probudíme k životu
• nemyslet vůbec na to, co opouštíme, nepřipomínat si zžíravě slast u ledničky, nemluvit hrdinsky s přáteli o tom, čeho jsem se rozhodl(a) zanechat, ale pouze o tom, co mě nového zaujalo a chci tak fungovat. I každé připomenutí starého návyku ho znovu vrací na scénu a umožňuje obnovení staré cesty zatím jen lehce zamaskované.

Tak co jsme se pro život užitečného dověděli?

1. To, že mozek vytváří pevná spojení a ukládá tak postupy, které se opakují, je velkou výhodou a obranou proti vyčerpání nedostatkové kapacity, kterou potřebujeme pro řešení nenadálých a neobvyklých situací, formulaci svých záměrů a tvorbu strategií k jejich dosažení.
2. Pevná spojení, mozkové mapy, zkušenosti (vědomosti, znalosti, dovednosti) uložené ve vzájemných souvislostech v paměti mozku jsou naším osobním pokladem, který vzniká celoživotním procesem poznávání a učení.
3. Cenou za náš poklad je to, že obdobně se vytvářejí i mozkové mapy představující chování, kterého bychom se pak rádi zbavili - otravné návyky a hlavně zlozvyky.
4. Jedinou cestou, jak se nechtěné mozkové mapy zbavit, je vytvořit si vědomě jinou, pozměněnou, která v rozhodujícím bodě, "na rozcestí", zavede naše myšlení a tím i chování k více žádoucímu cíli.
5. Usnadněním vzniku takové náhrady mozkové mapy je soustředěná pozornost věnovaná tomu novému návyku a nulová pozornost, absolutní zapomenutí, vytěsnění z mysli, které si vyslouží návyk starý.

Ale i přesto zůstává boj se zlozvyky velkou výzvou a dřinou, které mnozí radši vzdají. Vytvoří si návyk neměnit své návyky...