Žádné dva mozky nejsou stejné aneb rady pro kočku

>> Mnoho máme podobné, ale mozkové mapy se určitě liší -- Co sedí mně, nesedí tobě a naopak -- Kde se nakonec potkáme? <<
Navazuje na 6 základních poznatků o fungování mozku pro každý den

Je to horší, než jsem si celý život myslel. A než si nejspíš myslí naprostá většina z nás. Znáte to taky?
Obrázek ranní:
"Paní Bláhová, už jsem vám přece říkal, abyste si radši hned ráno zapsala do počítače všechny zákazníky, kteří za poslední den poslali poštou nebo faxem objednávku, setřídila je podle obratu a zadala objednávky k expedici hned, jak je zkontrolujete!"
Obrázek podvečerní:
"Přece si nemyslíš, že ti budu věřit, že ses všechno naučila za deset minut a že tě pustím ven. Dokud neuvidím, že nad tím budeš v klidu sedět aspoň hodinu, tak máš utrum!"
Obrázek večerní:
"Já nevím, jak můžeš očekávat, že se ti tímhle způsobem naskládaný talíře v tý myčce umejou. Musíš je přece srovnat podle velikosti!"

Ať už jsme manažeři v podnicích nebo rodiče dospívající dcery nebo "to myslíme s druhým dobře" v partnerském vztahu, je běžné, že mnohokrát za den někomu vnucujeme, co a jak by měl dělat nebo si myslet, protože my bychom to tak určitě dělali nebo si mysleli. A pokoušíme se o to v tom lepším případě v dobré víře, že tomu druhému pomůžeme, nebo v tom horším případě proto, že podpoříme svoje ego a dokážeme ostatním i sobě, kdo je tu chytřejší nebo kdo tu velí.
Bohužel to vyjde nakonec skoro nastejno. I v té dobré víře tomu druhému těžko skutečně pomůžeme. Jeho zkušenost, jeho mozkové mapy a postupy, které mu sedí, jsou totiž na 110% úplně jiné než ty naše, a to, co mu "poradíme" mu k nim prostě nebude pasovat.

6 základních poznatků o fungování mozku pro každý den

>> Odkud začít? Od základů -- Mozkové mapy a jak s nimi zacházet -- Čím nás kdykoliv náš mozek může zaskočit <<

Mozek je div světa, vědci už umějí sledovat některé děje v něm, nově vznikající neurovědy mění základy klasického psychologického výzkumu i úvahy filozofů, myšlení je v pozadí za vším, jak žijeme - s takovýmito základy se můžeme pustit do seriózního poznávání fungování mozku tak, abychom z toho co nejdříve měli nějaký praktický prospěch.
David Rock vytipoval ve své knížce Quiet Leadership /1/ (česky Leadership s klidnou myslí /2/) základní poznatky současných neurověd o fungování mozku, od kterých je třeba začít - výborné na nich je, že mají okamžité praktické přínosy pro náš denní život.
Nebudu vás napínat - jsou to:
  1. Náš mozek je spojovací stroj  
  2. Žádné 2 mozky nejsou stejné  
  3. Mozek vytváří pevná spojení všude, kde může  
  4. Pevná spojení v našem mozku řídí automatické vnímání  
  5. Je prakticky nemožné odstranit staré mozkové mapy  
  6. Vytvořit nové spojení v mozku je snadné   

A k čemu nám to je, vědět zrovna tohle? Jsou to zdánlivě jednoduché věci, na jejichž důsledky ale neustále narážíme, rozčilujeme se u sebe i u ostatních, jsou za řadou nejčastějších nedorozumění, neúspěchů nebo dokonce konfliktů. S tím musíme něco udělat!

Proč si tak vzácně s druhými rozumíme? Může za to ledovec

>> Viditelné chování -- Role emocí -- Za vším stojí myšlení <<

Pověstný ledovec má 9/10 své hmoty pod hladinou a to, co vidíme, nám dává jen velmi nedokonalou představu o skryté části. Lze ho proto využít jako metaforu (pocházející od Ernesta Hemingwaye), která se velmi dobře hodí i na možnosti, které máme k poznávání ostatních lidí.
Představa, že mnohem větší část lidského nitra je okolí i člověku samému skryta, pochází už od Freuda ("Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde", jak zlidověl Jan Vodňanský). Použít metaforu ledovce napadlo rakousko-amerického psychologa Paula Watzlawicka (nejspíš tedy česko-rakousko-amerického) okolo 1970 (a také později Davida Rocka v /1/).
Jak na to přišel? Prokazatelně za tím vším byla i u něho touha většiny z nás se s ostatními lépe dorozumět (Watzlawick byl na zkoumání lidské komunikace machr). Nevím, jestli máte stejný pocit, ale čím jsem starší (nebo vlastně "zralejší"), tím víc se mi zdá skutečné, hluboké porozumění mezi lidmi vzácnější a v běžném životě obtížněji dosažitelné. Většinou komunikujeme zkratkovitě, jen ti z nás, kteří jsou obdařeni empatií a rozvinutou emoční inteligencí (nebo na ni systematicky pracují), mají schopnost se aspoň trochu vcítit do toho druhého a tím se mu přiblížit. Jsou to vzácné příležitosti a přitom je všichni tolik potřebujeme, rození misantropové pokud vím neexistují a člověk je tvor s životní potřebou sblížení, kontaktů a komunikace.
Ale v cestě máme ledovec - co s ním uděláme?

Začít můžeme třeba tím, že o něm budeme chvíli přemýšlet (a celý tenhle web je o tom, jak se přiblížit k poznání té části hluboko pod hladinou - k lepšímu chápání našeho myšlení).

Moci se tak kouknout, jak to v hlavě funguje - fMRI a spol.

>> Moderní neurovědy -- Funkční magnetická rezonance -- Lavina nových poznatků o myšlení v mozku <<

Zatímco filozofové po staletí hloubali o vztahu myšlení, vědomí a mozku, mohli neurovědci teprve nedávno začít zkoumat tento vztah analyticky - nakouknout do černé krabičky plně funkčního mozku. Tato příležitost vyplynula z rychlého rozvoje počítačových technologií a vznikajících nových zobrazovacích metod.
Zasloužilo se o to v první řadě počítačové zpracování obrazu - výkon počítačů v osmdesátých letech už začal postačovat na to, aby se z fyzikálních signálů různých čidel dala rekonstruovat grafická podoba snímané oblasti a některých dějů v ní. Musíme si totiž uvědomit, že obrázky, které dostávají lékaři a neurovědci z počítačové tomografie (známé jako CéTéčko) nebo magnetické rezonance (MRI) nevznikají přímým promítnutím obrazu zkoumané oblasti na nějaký film jako na rentgenu nebo v klasické fotografii. Jsou vytvořeny uměle počítačem matematickou rekonstrukcí a skládáním signálů ze zobrazení z různých úhlů "pohledu".
Dnes je možné díky tomu vytvořit detailní zobrazení mozkových struktur (tedy vlastně anatomické zobrazení) a k tomu i obrazově zachytit fyziologické děje svázané s duševními procesy (funkční zobrazení). "Vidíme", jak se jednotlivé oblasti mozku zapojují do činnosti a jak neurony a jejich podpůrné buňky organizují a koordinují své úkoly. Dostáváme se tak ke skutečnému sledování  procesů naší mysli.

Jak to funguje
Pro zvídavé se pokusím zjednodušeně vysvětlit, jak to tedy ve skutečnosti funguje. Ostatní, pro které fyzikálně-biologické principy nejsou důležité, mohou zbytek této části klidně přeskočit.