Impact of Disturbing Interactions to Thinking Efficiency and Employee Performance in the Workplace

>> Final Module 1 Assignment - Neuroscience of Leadership - Decision Making and Problem Solving <<

1.   Introduction

Most of the managers have little or no knowledge about how to manage emotions in the workplace. Their approach is usually just the intuitive common sense one, based on their general experience from their life interactions with other people.

They have not enough knowledge even to realize that it is them who could influence the impacts of emotions (primarily of the negative ones) on human mental performance. This paper shows where an undesirable increase of the emotions typically originates and discusses its impacts on work efficiency in the workplace.

To make my conclusion more solid I will support them by bringing together relevant findings of neuroscience. At the final part of the paper, I will propose possible measures to be introduced in the workplace to change the negative impacts on productivity.

The paper is focusing on the situations which I was recognizing very often at my clients and even when I was managing people in organizational units or in project teams. After collecting some knowledge from neuroscience in the past 1.5 years, I wish I had known more about our brain functionality when I was in top management positions!

Náš mozek a návyky

>> Návykem proti přetížení -- Zlozvyky aneb ne na každý návyk jsme pyšní -- Naděje nových návyků <<

návyk - osvojená tendence (sklon) k určité činnosti vytvořená učením, zkušeností a opakováním. Charakteristická, trvalejší, automaticky se vybavující součást duševní výbavy jedince. Výchova spočívá mj. ve vytváření užitečných návyků, jež jsou pak prováděny snadno, bez velkého vědomého úsilí a zaměřené pozornosti. Negativní návyky se nazývají zlozvyky.

Všeobecná encyklopedie - Diderot 1999

Míra toho, jak jsme přetěžování okolním světem, se už snad ani nedá ustát. Neustálé novinky, nové informace, nové požadavky, změny, tlaky a stresy. Po desítky tisíc let se dokázal člověk přizpůsobovat svému okolí, ale najednou se po nás chce, abychom se přizpůsobili novému tempu během pár let svého života. A kapacita našeho aktivního vědomého myšlení je tak omezená! Už jsme si řekli, že prefrontální kortex, pracovna ředitele v našem podnikovém modelu mozku, je nejmladší a nejméně optimalizovanou částí mozku. Je nepochybné, že život v informačním nebo znalostním věku nebo dokonce v blížícím se věku moudrosti (doufejme!) se po řadě generací projeví i lepší organizací fungování a větší kapacitou vědomého myšlení. Ale dnes si musíme poradit každý sám, protože na ten nápor nejsme prostě dobře vybaveni.

A tak je doposud naším hlavním způsobem odlehčení odsunout co nejvíce činností do nižších pater myšlení, v naší podnikové terminologii bychom řekli "delegování", z pohledu neurověd vytváření pevných mozkových spojení, která přebírají řadu i relativně velmi komplikovaných činností, aniž by člověk musel zapojovat vědomou mysl. Uložené mozkové mapy, průběžně posilované opakováním rutinních sledů činností, nám umožňují, abych v životě zvládali i podstatně větší zátěž než bylo vůbec představitelné pro naše rodiče nebo prarodiče.

Člověk s.r.o. - náš mozek jako řízení podniku

>> Jak si představit, že to v mozku probíhá -- "Podnikový" model mozku -- Naše vědomí "ředitelem" <<

Když si tak povídáme o mozku, uvědomuji si, že pro nás laiky není zase tak moc důležité, jestli se něco děje v hypothalamu nebo amygdale. To ať zkoumají neurovědci, my potřebujeme hlavně vědět, jak tyto stále hlouběji prozkoumávané děje ovlivňují naše schopnosti "žít s lidmi a sami se sebou", jak to souvisí s naší vědomou existencí.

Pojďme si proto vytvořit na základě něčeho, co dobře známe, nějakou náhradní představu (vizuální funkční model), jak náš mozek v různých situacích pracuje, a potom už nám půjde snadněji si uvědomovat, co s tím v životě.

Žádné dva mozky nejsou stejné aneb rady pro kočku

>> Mnoho máme podobné, ale mozkové mapy se určitě liší -- Co sedí mně, nesedí tobě a naopak -- Kde se nakonec potkáme? <<
Navazuje na 6 základních poznatků o fungování mozku pro každý den

Je to horší, než jsem si celý život myslel. A než si nejspíš myslí naprostá většina z nás. Znáte to taky?
Obrázek ranní:
"Paní Bláhová, už jsem vám přece říkal, abyste si radši hned ráno zapsala do počítače všechny zákazníky, kteří za poslední den poslali poštou nebo faxem objednávku, setřídila je podle obratu a zadala objednávky k expedici hned, jak je zkontrolujete!"
Obrázek podvečerní:
"Přece si nemyslíš, že ti budu věřit, že ses všechno naučila za deset minut a že tě pustím ven. Dokud neuvidím, že nad tím budeš v klidu sedět aspoň hodinu, tak máš utrum!"
Obrázek večerní:
"Já nevím, jak můžeš očekávat, že se ti tímhle způsobem naskládaný talíře v tý myčce umejou. Musíš je přece srovnat podle velikosti!"

Ať už jsme manažeři v podnicích nebo rodiče dospívající dcery nebo "to myslíme s druhým dobře" v partnerském vztahu, je běžné, že mnohokrát za den někomu vnucujeme, co a jak by měl dělat nebo si myslet, protože my bychom to tak určitě dělali nebo si mysleli. A pokoušíme se o to v tom lepším případě v dobré víře, že tomu druhému pomůžeme, nebo v tom horším případě proto, že podpoříme svoje ego a dokážeme ostatním i sobě, kdo je tu chytřejší nebo kdo tu velí.
Bohužel to vyjde nakonec skoro nastejno. I v té dobré víře tomu druhému těžko skutečně pomůžeme. Jeho zkušenost, jeho mozkové mapy a postupy, které mu sedí, jsou totiž na 110% úplně jiné než ty naše, a to, co mu "poradíme" mu k nim prostě nebude pasovat.

6 základních poznatků o fungování mozku pro každý den

>> Odkud začít? Od základů -- Mozkové mapy a jak s nimi zacházet -- Čím nás kdykoliv náš mozek může zaskočit <<

Mozek je div světa, vědci už umějí sledovat některé děje v něm, nově vznikající neurovědy mění základy klasického psychologického výzkumu i úvahy filozofů, myšlení je v pozadí za vším, jak žijeme - s takovýmito základy se můžeme pustit do seriózního poznávání fungování mozku tak, abychom z toho co nejdříve měli nějaký praktický prospěch.
David Rock vytipoval ve své knížce Quiet Leadership /1/ (česky Leadership s klidnou myslí /2/) základní poznatky současných neurověd o fungování mozku, od kterých je třeba začít - výborné na nich je, že mají okamžité praktické přínosy pro náš denní život.
Nebudu vás napínat - jsou to:
  1. Náš mozek je spojovací stroj  
  2. Žádné 2 mozky nejsou stejné  
  3. Mozek vytváří pevná spojení všude, kde může  
  4. Pevná spojení v našem mozku řídí automatické vnímání  
  5. Je prakticky nemožné odstranit staré mozkové mapy  
  6. Vytvořit nové spojení v mozku je snadné   

A k čemu nám to je, vědět zrovna tohle? Jsou to zdánlivě jednoduché věci, na jejichž důsledky ale neustále narážíme, rozčilujeme se u sebe i u ostatních, jsou za řadou nejčastějších nedorozumění, neúspěchů nebo dokonce konfliktů. S tím musíme něco udělat!

Proč si tak vzácně s druhými rozumíme? Může za to ledovec

>> Viditelné chování -- Role emocí -- Za vším stojí myšlení <<

Pověstný ledovec má 9/10 své hmoty pod hladinou a to, co vidíme, nám dává jen velmi nedokonalou představu o skryté části. Lze ho proto využít jako metaforu (pocházející od Ernesta Hemingwaye), která se velmi dobře hodí i na možnosti, které máme k poznávání ostatních lidí.
Představa, že mnohem větší část lidského nitra je okolí i člověku samému skryta, pochází už od Freuda ("Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde", jak zlidověl Jan Vodňanský). Použít metaforu ledovce napadlo rakousko-amerického psychologa Paula Watzlawicka (nejspíš tedy česko-rakousko-amerického) okolo 1970 (a také později Davida Rocka v /1/).
Jak na to přišel? Prokazatelně za tím vším byla i u něho touha většiny z nás se s ostatními lépe dorozumět (Watzlawick byl na zkoumání lidské komunikace machr). Nevím, jestli máte stejný pocit, ale čím jsem starší (nebo vlastně "zralejší"), tím víc se mi zdá skutečné, hluboké porozumění mezi lidmi vzácnější a v běžném životě obtížněji dosažitelné. Většinou komunikujeme zkratkovitě, jen ti z nás, kteří jsou obdařeni empatií a rozvinutou emoční inteligencí (nebo na ni systematicky pracují), mají schopnost se aspoň trochu vcítit do toho druhého a tím se mu přiblížit. Jsou to vzácné příležitosti a přitom je všichni tolik potřebujeme, rození misantropové pokud vím neexistují a člověk je tvor s životní potřebou sblížení, kontaktů a komunikace.
Ale v cestě máme ledovec - co s ním uděláme?

Začít můžeme třeba tím, že o něm budeme chvíli přemýšlet (a celý tenhle web je o tom, jak se přiblížit k poznání té části hluboko pod hladinou - k lepšímu chápání našeho myšlení).

Moci se tak kouknout, jak to v hlavě funguje - fMRI a spol.

>> Moderní neurovědy -- Funkční magnetická rezonance -- Lavina nových poznatků o myšlení v mozku <<

Zatímco filozofové po staletí hloubali o vztahu myšlení, vědomí a mozku, mohli neurovědci teprve nedávno začít zkoumat tento vztah analyticky - nakouknout do černé krabičky plně funkčního mozku. Tato příležitost vyplynula z rychlého rozvoje počítačových technologií a vznikajících nových zobrazovacích metod.
Zasloužilo se o to v první řadě počítačové zpracování obrazu - výkon počítačů v osmdesátých letech už začal postačovat na to, aby se z fyzikálních signálů různých čidel dala rekonstruovat grafická podoba snímané oblasti a některých dějů v ní. Musíme si totiž uvědomit, že obrázky, které dostávají lékaři a neurovědci z počítačové tomografie (známé jako CéTéčko) nebo magnetické rezonance (MRI) nevznikají přímým promítnutím obrazu zkoumané oblasti na nějaký film jako na rentgenu nebo v klasické fotografii. Jsou vytvořeny uměle počítačem matematickou rekonstrukcí a skládáním signálů ze zobrazení z různých úhlů "pohledu".
Dnes je možné díky tomu vytvořit detailní zobrazení mozkových struktur (tedy vlastně anatomické zobrazení) a k tomu i obrazově zachytit fyziologické děje svázané s duševními procesy (funkční zobrazení). "Vidíme", jak se jednotlivé oblasti mozku zapojují do činnosti a jak neurony a jejich podpůrné buňky organizují a koordinují své úkoly. Dostáváme se tak ke skutečnému sledování  procesů naší mysli.

Jak to funguje
Pro zvídavé se pokusím zjednodušeně vysvětlit, jak to tedy ve skutečnosti funguje. Ostatní, pro které fyzikálně-biologické principy nejsou důležité, mohou zbytek této části klidně přeskočit.

Vědecké poznávání naší mysli pohledem laika

>> Tradiční neurologie -- Pohled psychologie -- Pohled filozofie <<

Moderní neurovědy (nestačí už název neurologie, to už je příliš zúžený pojem) udělaly v posledních 20-25 letech obrovský skok kupředu, ale my jsme se o tom dozvídali jen z ojedinělých populárně-naučných článků - a ještě většina z nás čtení zanechala po prvním výskytu slov jako hypothalamus nebo amygdala.
Vědci zaujatí svým dobrodružstvím poznání nedělali také nijak moc zvlášť osvětového, abychom se o jejich objevech dověděli. Je třeba ale zmínit čestné výjimky, jako je MUDr. František Koukolík, na jehož články v českých časopisech nebo pro širší veřejnost psané knihy jste mohli narazit, a některé další mimořádné osobnosti, jejichž přednášky můžeme nalézt na internetu a o nichž budeme ještě určitě mluvit (dole na stránce přibývají odkazy, kde si můžete sami v angličtině, američtině nebo jiných světových anglických nářečích poslechnout, jak je to doopravdy)
Když to trochu zjednoduším, neurologie se dlouhá léta věnovala hlavně patologickým stavům nervové soustavy, to znamená stavům, kdy je něco s nervovou soustavou v nepořádku, ať už z důvodů nemoci, poškození úrazem nebo vrozenými změnami. Lékaři docházeli k důležitým poznatkům „díky“ (z pohledu vědy) tragickým (z pohledu vlastníka mozku a jeho okolí) případům, kdy například po úrazu, nemoci nebo nezdařeném chirurgickém zásahu do určité části mozku přestaly fungovat projevy nebo způsobilosti postižených, které před zásahem osudu měli. Z toho se dařilo vytvářet hrubou mapu představ o tom, za co která část mozku odpovídá.

Největší div světa máme na dosah

>> Víme, co máme v hlavě? -- Je mozek div světa? -- Tušíme, jak funguje? <<

Zatímco rádi žasneme nad divy přírody, Viktoriinými vodopády, himalájskými vrcholy nebo krajkami písečných dun a rádi přemýšlíme o tom, jaké děje je vytvořily, nad tím, že největší div přírody máme každý z nás v hlavě, žasneme málokdy.
Mohu vás proto chvíli udivovat tím, co všichni nosíme v hlavě (dokonce i ti nebo ty z nás, o kterých se říká, že „snad v hlavě vůbec nic nemá“, případně mnohem drsněji)?
Stojí to za to a třeba získáme větší respekt a s ním i zájem se o tom „stroji“ něco víc dovědět.

Lidský mozek je na absolutní špičce vývoje ze všech nám známých živých tvorů. Nezáleží jen na jeho velikosti, zajímavé je, že ač tvoří průměrně jen méně než 2% hmotnosti těla, dokáže mít značné nároky a tělo si ho vysloveně hýčká. Pro naši laickou představu:
- dostává celých 15% krve ze srdce,
- spotřebuje 20% celkové potřeby kyslíku
- a spálí až 25% celkové spotřeby glukózy (tj. zhruba takový podíl energie).

(tak to aspoň tvrdí Wikipedie)

Je na tom zcela závislý – při zástavě srdce dochází k poškození mozku nedostatkem kyslíku již po několika minutách a při nedostatku přísunu energie z potravy (pověstná hypoglykémie) můžeme snadno ztratit vědomí (moc dobře to bohužel znají nemocní cukrovkou).

Pár slov jako základ - co vás tu čeká

>> Vize mého snažení -- Proč o mozku -- Jak na to <<

Asi by bylo dobré začít pár slovy o tom, co zde můžete očekávat.
Vychází to samozřejmě z toho, kdo jsem. Měli byste vědět, že nejsem vzděláním ani psycholog, ani neurolog. Vyšel jsem z IT a posledních 20 let dělám s lidmi a pro lidi. Jsem konzultant, kouč, projektový manažer a dodavatel netradičních vzdělávacích seminářů. Pracoval jsem v "prestižních" IT a konzultačních firmách u mnoha globálních i našich zákazníků, opravdu hodně jsem se díky nim naučil a prožil, ale o mnoha dalších věcech jsem ani nevěděl, stále mi moc chybí a teď je pracně objevuji.

Mojí představou o tomto blogu je zprostředkovat nové, údiv vzbuzující poznatky o fungování našeho mozku z mnoha sousedících a prolínajících se oborů neurověd, psychologie, sociologie a filozofie nám všem, kteří jejich výsledky potřebujeme v životě používat, ale nemáme na to dost času zvládnout a zpracovat ve svých myslích přísun odborných informací z knih, webu, časopisů a přednášek. Nemáme prostě volnou kapacitu mozku (proč si ji nezkusit uvolnit!), dost času a dostatečně široké vzdělání pro porozumnění odborné terminologii a příliš mnoha novým pojmům.
Ale stále jsme mezi lidmi, pracujeme s lidmi a chceme být s lidmi v pohodě a potřebujeme to co nejlépe umět, cítit a žít.