Pro manažery podniků ale i "manažery" svých vlastních životů
O tom, co se nám děje v hlavě nevíme skoro nic. Naše vědomí, náš obraz o sobě i o světě kolem nás vzniká v našem mozku. Umíme s ním pracovat? Umíme s ním žít? A umíme vyjít vstříc mozku lidí kolem nás, aby se nám dohromady snadněji žilo?

Víc o tom, kde jste se to ocitli, se dočtete v úvodním slově a svou cestu zkuste hledat na záložce Jak se tu orientovat.


slepené z materiálů Wikipedia o frenologii (dnes už jednoznačně zařazené mezi pavědy, ale přitom tak krásně ilustrativní!)

neděle 18. července 2010

Náš mozek a návyky


>> Návykem proti přetížení -- Zlozvyky aneb ne na každý návyk jsme pyšní -- Naděje nových návyků <<


návyk
- osvojená tendence (sklon) k určité činnosti vytvořená učením, zkušeností a opakováním. Charakteristická, trvalejší, automaticky se vybavující součást duševní výbavy jedince. Výchova spočívá mj. ve vytváření užitečných návyků, jež jsou pak prováděny snadno, bez velkého vědomého úsilí a zaměřené pozornosti. Negativní návyky se nazývají zlozvyky.
Všeobecná encyklopedie - Diderot 1999

Míra toho, jak jsme přetěžování okolním světem, se už snad ani nedá ustát. Neustálé novinky, nové informace, nové požadavky, změny, tlaky a stresy. Po desítky tisíc let se dokázal člověk přizpůsobovat svému okolí, ale najednou se po nás chce, abychom se přizpůsobili novému tempu během pár let svého života. A kapacita našeho aktivního vědomého myšlení je tak omezená! Už jsme si řekli, že prefrontální kortex, pracovna ředitele v našem podnikovém modelu mozku, je nejmladší a nejméně optimalizovanou částí mozku. Je nepochybné, že život v informačním nebo znalostním věku nebo dokonce v blížícím se věku moudrosti (doufejme!) se po řadě generací projeví i lepší organizací fungování a větší kapacitou vědomého myšlení. Ale dnes si musíme poradit každý sám, protože na ten nápor nejsme prostě dobře vybaveni.

A tak je doposud naším hlavním způsobem odlehčení odsunout co nejvíce činností do nižších pater myšlení, v naší podnikové terminologii bychom řekli "delegování", z pohledu neurověd vytváření pevných mozkových spojení, která přebírají řadu i relativně velmi komplikovaných činností, aniž by člověk musel zapojovat vědomou mysl. Uložené mozkové mapy, průběžně posilované opakováním rutinních sledů činností, nám umožňují, abych v životě zvládali i podstatně větší zátěž než bylo vůbec představitelné pro naše rodiče nebo prarodiče.