Pro manažery podniků ale i "manažery" svých vlastních životů
O tom, co se nám děje v hlavě nevíme skoro nic. Naše vědomí, náš obraz o sobě i o světě kolem nás vzniká v našem mozku. Umíme s ním pracovat? Umíme s ním žít? A umíme vyjít vstříc mozku lidí kolem nás, aby se nám dohromady snadněji žilo?

Víc o tom, kde jste se to ocitli, se dočtete v úvodním slově a svou cestu zkuste hledat na záložce Jak se tu orientovat.


slepené z materiálů Wikipedia o frenologii (dnes už jednoznačně zařazené mezi pavědy, ale přitom tak krásně ilustrativní!)

čtvrtek 6. května 2010

Člověk s.r.o. - náš mozek jako řízení podniku


>> Jak si představit, že to v mozku probíhá -- "Podnikový" model mozku -- Naše vědomí "ředitelem" <<

Když si tak povídáme o mozku, uvědomuji si, že pro nás laiky není zase tak moc důležité, jestli se něco děje v hypothalamu nebo amygdale. To ať zkoumají neurovědci, my potřebujeme hlavně vědět, jak tyto stále hlouběji prozkoumávané děje ovlivňují naše schopnosti "žít s lidmi a sami se sebou", jak to souvisí s naší vědomou existencí.

Pojďme si proto vytvořit na základě něčeho, co dobře známe, nějakou náhradní představu (vizuální funkční model), jak náš mozek v různých situacích pracuje, a potom už nám půjde snadněji si uvědomovat, co s tím v životě.
David Rock ve své poslední knize Your Brain At Work /3/ předkládá čtenářům představu, že mozek je jako divadlo, na jehož scéně se dějí naše vědomé věci, které řídí "režisér" reprezentující naši vůli.
Družicový pohled na rozložení pro naši představu nejdůležitějších částí
řízení podniku Člověk s.r.o. - výstupek vlevo je váš nos
(kliknutím na obrázek si ho zobrazíte zvětšený nebo můžete zvětšit vše pomocí Ctrl+kolečko myši)
Já bych vám rád ukázal podobný "model", možná ještě bližší tomu, co známe z denního života, hlavně z fungování podniků - budeme mu říkat třeba  "Člověk s.r.o.". Naše vědomé já v něm představuje "ředitel", jehož prvotním zájmem je vést celý "podnik" (náš mozek a jeho prostřednictvím nás jako jedince) k efektivnímu fungování a k potřebným výsledkům (cílům, záměrům). Má k tomu obrovsky výkonné zdroje, mnoho různých prostředků s různými vlastnostmi a funkčností, ví velmi dobře, co dokážou, a umí je řídit a využívat.

Z nich nejvíc využívá svoji "pracovnu", v které potřebuje mít vše, co mu může v danou chvíli pomoci při práci a řízení. V téhle pracovně pak padají nejdůležitější rozhodnutí a vznikají věci, které posunou byznys podniku Člověk s.r.o. (tedy nás) blíže k zamýšleným výsledkům.
V našem mozku neurovědci takové místo jasně identifikovali. Jmenuje se prefrontální kortex neboli šedá kůra čelního mozkového laloku. Je to vývojově nejmladší část mozku ve smyslu, že naši bezprostřední vývojoví předchůdci ho měli podstatně méně rozvinutý - tato část mozku je naším hlavním vývojovým skokem a tedy tím, co vytváří předpoklady tak výrazné odlišnosti duševních schopností člověka od ostatních živočišných druhů.
Je moc důležité si zapamatovat, že pracovna ředitele je sice velice prakticky a bohatě vybavená a průběžně se investuje do dalšího rozvoje, ale je relativně malá a přecpaná. A k tomu, aby v ní všechno fungovalo, potřebuje neekologicky mnoho energie.

Starší části mozku, hlavně ty, které jsme zdědili a máme obdobné jako jiné druhy obratlovců, ty jsou už za ty milióny let docela dobře "energeticky optimalizovány". K tomu, aby dobře plnily svoji funkci, nepotřebují tolik energie a už vůbec ne tolik pozornosti.
Patří k nim třeba thalamus, část mezimozku, kterou jsou vybaveni všichni obratlovci. Je složená ze dvou částí symetricky uložených přibližně v pomyslném středu mozku. Thalamus má díky této své poloze fantastický předpoklad - je propojen jak se šedou kůrou mozkovou přední části mozku (pracovnou), tak i smyslovými oblastmi mozku "na délku jednoho neuronu", vzruchy do něj přichází rychlými elektrickými impulsy (myelinovanými neurity) bez nadbytečných chemicky vázaných spojů (synapsí) mezi neurony. To ho předurčuje stát se ideálním "sekretariátem ředitele" a zároveň i ústřednou - centrem, přes které prochází a je v něm směrována k cíli nejdůležitější část vzruchů. Ukazuje se, že má ústřední funkci také v tom, co nazýváme "vědomí" a je tedy pro našeho ředitele velmi důležitý.

Vraťme se ale ještě zpět k pracovně. K tomu, aby ředitel měl před sebou v každém okamžiku nejvíce potřebné podklady pro přemýšlení a rozhodování, má pracovnu vybavenu moderními "projektory". Ty promítají na obě boční stěny pracovny (krátkodobá paměť za našimi spánky) "zobrazení" toho, co v danou chvíli potřebuje (myšlenek, zpracovaných smyslových vjemů, poznatků, vzpomínek apod.). Ještě nedávno jsme se učili, že se do pracovny vejde až 7 projektorů (tj. že dokážeme současně mít v mysli až 7 poznatků), ale čím dál víc z výzkumu neurověd vyplývá, že jsme schopni v naší krátkodobé paměti pracovat v jednom okamžiku s maximálně 3-4 myšlenkami, tj. mít promítnutá max. 3-4 "zobrazení".
Cítím potřebu v tomto místě vložit vysvětlující poznámku pro ty čtenáře, kteří mají důkladnější znalosti v oblasti filozofie mysli než já.
Představovaný vizuální funkční model mozku je určen pro zjednodušenou reprezentaci těch funkcí mozku, které budeme používat při přímé aplikaci v denní praxi. Nerad bych, aby naznačená představa ředitele (který je symbolem naší vědomé mysli, nikoliv celého našeho já) pracujícího s myšlenkovými obrazy promítanými na stěnách byla spojována s Dennettovým odstrašujícím "karteziánským divadlem", a jeho kritikou residuí descartovského dualismu v chápání vědomí laiky i některými současnými filozofy mysli. Ke všemu by jistě i takto obhajovaný model sklidil Dennettovo odsouzení proto, že v mozku předpokládá pomyslnou, ale jasně ohraničenou oblast vědomé mysli. Na tom ovšem alespoň v době vzniku tohoto článku nehodlám nic měnit, abych zachoval jednoduchost a názornost pro všechny čtenáře.
Takhle to vypadá idylicky. Ředitel si ve své pracovně přemýšlí nad několika málo "obrazy", vytváří nová řešení a rozhoduje. Přes sekretariát a rychlá mozková spojení potom jsou výsledky jeho práce předávány do ostatních částí mozku a odtud do "výkonných" částí těla - tedy na správná místa podniku.
Srovnání lebky a objemu mozku nás a našich "příbuzných".
Lebka vlevo nahoře patří šimpanzovi, vpravo dole je ta naše.
Víc než uvedené objemy by nás měl upoutat velký prostor
pro ředitelskou "pracovnu" za svislým čelem dnešního člověka,
jaký třeba u šimpanze nenajdete.
zdroj: www.scientific-art.com, ©1994 Deborah Maizels
Vážnou komplikaci do toho vnáší ne zcela zodpovědný sekretariát. Pronikají přes něj do pracovny ředitele i další nečekané podněty většinou v nejméně vhodnou dobu a nedisciplinovaně obsadí svými "obrazy" omezenou kapacitu projektorů. Snaží se získat vyšší prioritu, přimět svou agresivní přítomností ředitele, aby se jim věnoval. Je nutné uznat, že někdy je to oprávněné (např. v okamžiku ohrožení vyžadujícím pozornost), ale velmi často je ředitel nevybíravě rušen stále novými podněty a jeho schopnost pracovat efektivně je ohrožena.

Značná část takových událostí přichází k řediteli z funkcí, které první reagují na rušivé vlivy. Ať už je příčina zvnějšku nebo zevnitř, bezpečnostní a organizační služba podniku (kam spadá ostraha, hasiči a podnikové oslavy ), kterou nazvěme souhrnně útvar pro "mimořádné události", je na to velmi dobře připraven. Jeho milióny let zdokonalované postupy se jmenují emoce a jsou propracované do široké škály variant a odstínů. Zásah mimořádných událostí je proto rychlý a nevyžaduje žádná složitá schvalování, ani pokyny od vedení. To je zároveň jejich silná i slabá stránka. Průběh emočních dějů, jakmile je jednou odstartován, zasáhne stejně celý podnik a pronikne nakonec i do pracovny ředitele tak, že mu znemožní do značné míry fungovat. V okamžiku, kdy by rozvaha a klid ředitele měly korigovat mnohdy překotnou reakci (ať pozitivní nebo negativní) na základě emocí, má ředitel co dělat, aby se opět zmobilizoval. Probíhající emoční postupy odčerpávají nezbytnou energii, někdy se v pracovně dokonce zcela setmí, nanejvýš rudě svítí nouzové osvětlení (neboli "vidíme z toho rudě"). Velmi obdobně to vypadá, když do podniku vstoupí veselí - i organizace podnikových oslav je potom často velkorysá a ovládne celý podnik, jak za socializmu MDŽ.

Útvar pro mimořádné události je v naší hlavě další "historickou" částí podniku Člověk s.r.o. zvanou odborně limbický systém. Je to několik velmi důležitých útvarů mozku, které zajišťují bezprostřední nevědomou reakci na nejrůznější vnější i vnitřní podněty, pracují rychle a velmi samostatně. Jejich nevýhodou je, že jejich reakce, z velké části geneticky zakódované v mozkových mapách, se obtížně ovlivňují a jsou často pro dnešní dobu trochu zbrklé. Limbický systém je souhrnně řečeno sídlem našich základních emocí - strachu, hněvu, radosti, smutku, důvěry, znechucení, očekávání, překvapení - a jejich nejrůznějších variant a kombinací. Má obrovský vliv na naše chování, myšlení i fyzické procesy a zásadně tak ovlivňuje naše schopnosti "žít mezi lidmi i sami se sebou". Proto o něm najdete zmínky na mnoha místech tohoto webu.

Obrázky kompletního modelu podniku Člověk s.r.o. najdete na zvláštní záložce pod titulem stránky. Můžete se na něj kdykoliv podívat a připomenout si ho. Teď bohatě postačí části, o kterých jsme mluvili - pracovna ředitele (frontální kortex), sekretariát (thalamus) a mimořádné události (limbický systém). K tomu jste si jistě na obrázku nahoře všimli, že oddělené předzpracování mají i podněty přicházející z našich hlavních smyslů - zrak (v temenní části mozku), sluch a čich (není na obrázku, protože by byl "nad" pracovnou). Sekretariát sousedí také se správou archivů (hipocampus), kde se zprostředkovává ukládání a vybavování z dlouhodobé paměti. Zjednodušeně je zachyceno i centrum pro komunikaci s veřejností - řízení řeči (ve skutečnosti se na řeči podílí více částí mozku, nejznámější je Brocovo centrum pro tvorbu a částečně i porozumění řeči).
Pro teď je toho ale až moc. Nechceme si přece zahltit krátkodobou paměť příliš mnoha novými poznatky. Musíme model opakovaně používat, a až se nám vše usadí v dlouhodobé paměti do nových mozkových map, můžeme postupně přidávat další oblasti (ale jen ty, jejichž poznání nám pomůže lépe "žít s lidmi i sami se sebou").

Metodické poznámky (a zároveň jistý "disclaimer" pro můj klid mysli):
1. alespoň přibližná lokalizace mozkových funkcí usnadňuje učení propojováním nových poznatků s existujícími vlastními představami každého z nás
2. značné zjednodušení kognitivních a paměťových procesů má za cíl usnadnit vytvoření v běžném životě použitelné představy. Skutečnosti více odpovídající model by nutně v praxi zatěžoval prefrontální kortex a odebíral podstatnou část kapacity potřebné pro rozpoznání situace.
3. navrhovaný model nemá ambice vytvářet detailní představu o skutečné topologii neuroprocesů. Měl by vytvořit představu o podmínkách, zákonitostech a možnostech procesů probíhajících ve funkčních částech modelu zjednodušeně reprezentujících realitu mozkové činnosti. Zároveň ale platí ad 1.
4. pro laika je překvapivé, jak nesjednocené jsou ještě pohledy na anatomii a funkční topologii mozku, příslušnost jednotlivých částí k vyšším celkům (jádra, vrstvy, systémy) apod. František Koukolík v /5/ např. píše: "Svízelí je, že se neuroanatomové často neshodují na tom, co je které jádro, a tak mají stejná jádra různá jména a pod stejnými jmény se skrývají různá jádra."(!) Nebuďme proto překvapeni, když najdete v jednom zdroji třeba, že hypothalamus je základní částí limbického systému a v jiném, že do limbického systému nepatří.


1 je dosavadní počet komentářů - přidejte svůj!:

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkné, díky.