Pro manažery podniků ale i "manažery" svých vlastních životů
O tom, co se nám děje v hlavě nevíme skoro nic. Naše vědomí, náš obraz o sobě i o světě kolem nás vzniká v našem mozku. Umíme s ním pracovat? Umíme s ním žít? A umíme vyjít vstříc mozku lidí kolem nás, aby se nám dohromady snadněji žilo?

Víc o tom, kde jste se to ocitli, se dočtete v úvodním slově a svou cestu zkuste hledat na záložce Jak se tu orientovat.


slepené z materiálů Wikipedia o frenologii (dnes už jednoznačně zařazené mezi pavědy, ale přitom tak krásně ilustrativní!)

pátek 1. dubna 2011

Neuroscience of Leadership - studium neurověd pro jejich aplikaci ve vedení organizací


>> Post Graduate Certificate in The Neuroscience of Leadership at Neuroleadership Institute & Middlesex University, London <<

Možná, že už jste si mysleli, že jsem jako další z mnoha blogových pisálků odpadl a rezignoval na další psaní o mozku v našem denním životě. Není to tak úplně pravda, od podzimu studuji dálkové postgraduální studium na tento cíl přesně zaměřené a veškeré má psací kapacita se vyčerpává každotýdenními esejemi na témata, která studujeme.
První modul studia (ze 4) se věnoval tématu Decision Making and Problem Solving a bylo to opravdu vydatné. Každý týden nabitá přednáška, balíček čtení nebo dalšího poslouchání a hlavně napsat esej zaměřenou na přímou aplikaci neurověd do života nebo podnikové praxe.

Začínali jsme důkladnou průpravou v anatomii a fyziologii mozku. Moc se mi do toho nechtělo, ale brzy jsem pochopil, že k tomu, aby se člověk mohl pročítat vědeckými pracemi z neurověd a byl opravdu u zdroje nových poznatků, je to prostě nevyhnutelné. Konečně ambicí takovéhoto mezioborového studia je připravit nás, abychom mohli být spojovateli mezi světem neurovědeckých laboratoří a praxí v podnicích nebo v běžném životě.
The goal of this course is for the student to gain insight into the observable aspects of neuroscience (behavior, memory, emotions), thus enabling them to modulate their interventions in the workplace to improve leadership, learning and change initiatives, and be able to accurately teach people in organizations about the brain.

Podle mne, existující odborná bariéra byla hlavní překážkou většího rozšíření těch úžasných objevů neurověd z posledních cca 15 let. Prostě těm, kdo věděli, normální člověk nerozuměl a tak jsme žili odděleni a nevědomí. Je pravda, že jsou mnozí lidé, kteří se tváří, že vědomosti z neurověd lidem přinášejí. Stala se z toho dokonce móda a dnes se každý psychologický, psychoterapeutický, koučovací nebo dokonce esoterický směr hlásí k tomu, že je postaven na vědeckých poznatcích o lidském mozku.
Ono to není ale tak snadné. David Rock dokumentuje vývoj neurověd citací statistiky: V roce 1992 byly publikovány v celém světě 4 vědecké práce z oboru neurověd založené na výzkumech z funkčni magnetické rezonance; v roce 2007 jich bylo ve světě publikováno 8 denně [1]. Takže, "kdo chvíli stál, už stojí opodál".
A hlavně, obor, kterému rozumí jen stovky zasvěcenců po světě si může kdokoliv velmi snadno přisvojit a založit na poznatcích z neurověd novou léčebnou metodu, terapeutický směr nebo zaručený způsob, jak z lidí v podniku vymáčknout víc snahy. A bude mu to nejspíš dlouho procházet (už ale těžko jako José Silvovi, který ač nikdy nechodil ani do základní školy, vymyslel v roce 1966 tzv. Silvovu metodu založenou na "vědecky podloženém" rozvoji mimosmyslových schopností lidí ve stavu vln alfa - dodnes i u nás výuku jeho metody navštěvuje mnoho lidí, ač už neurověda přesně ví, jak malá část z toho je skutečně rozvoj našich mozkových schopností a kolik je autosugesce - která je ostatně také zajímavé neurovědní téma).
Zkrátka pořád je nám nabízeno nepřeberné množství nejrůznějších postupů, "které změní váš život", a člověk se může ubránit jedině tak, že se sám do toho zabere.
Nejvíce se potřebujeme bránit v případě médií. Přečíst si několik populárněvědných amerických webů nebo časopisů o posledních objevech a přepsat to do článku pro víkendovou přílohu českých novin je sice možná docela zábavné a zajímavé (pro toho redaktora), čtenáři si říkají "no, podívejme...", ale běda, když o tom oboru začnete něco víc do hloubky poznávat. Pak vám začne být jasné, že se tady páchá neseriózní mystifikace a předkládá se nám k absolutnímu uvěření třikrát filtrovaná a dvakrát "polidštěná" informace, u níž původní původní autoři jasně vymezili, kdy a za jakých podmínek daná hypotéza může platit a kolik práce je třeba ještě udělat, aby z ní bylo možno vyvodit nějaký praktický závěr, ale redaktor to tím už "nechtěl komplikovat".
Ale nakonec se to týká i mne. To, že jsem se rozhodl před časem psát tenhle web mě nutí k větší odpovědnosti vůči vám, případným čtenářům. Přesto, že jsem skoro rok před začátkem psaní pilně pročítal a poskládával informace o tom, co už se ví, chtěl bych, aby moje studium bylo pro vás větší zárukou toho, že vám tady nebudu předkládat jen "jak si myslím, že by to mohlo být, kdyby to tak opravdu bylo".

Takže pokud budete chtít, pojďte se mnou cestou poznání tak, jak jí od podzimu 2010 procházím jsa veden lidmi z amerického Neuroleadership Institute (zaštítěného londýnskou Middlesex University), tj. týmem neurovědců z universit a výzkumných ústavů, kteří si předsevzali, že lidi z businessu přivedou k neurovědám a tak i užitek z neurověd do businessu a denního života.

V tuto chvíli vám nabídnu hlavně svoje textíky v angličtině, které tvořím v rámci studia. Postupně se ale zase vrátím k češtině, protože je to jazyk, v kterém se mi přece jen lépe píše a vám nejspíš i lépe čte.

Module 1 - Decision Making and Problem Solving
Module 2 - Emotional Regulation
Module 3 - Collaborating with Others
Module 4 - Facilitating Change

[1] Editorial Connecting the dots. Nature Neuroscience,12(2)

2 je dosavadní počet komentářů - přidejte svůj!:

Anonymní řekl(a)...

Nakoľko je toto "systém" podľa istého autora, netreba sa v tom vŕtať, ale je to jedna z "teórií". Zvedavé otázky a znalosti nadaných mladých mozgov z oblasti prírodných vied by však tento systém neustál. Je to ako Gall pre 21 storočie, či Silva svojho času.
Bohužiaľ, môžeme len preskupovať na chvíľu kamerlíky a tváriť sa, že učíme manažérov koučovať a riadiť.
Nakoniec, prečo nie? Niekto má rád pocit, že sa iečo naučil, keď za to dosť veľa zaplatil.

Petr K. řekl(a)...

Díky za reakci, ač jste zůstal(a) v anonymitě a to ztěžuje komunikaci.
Popravdě je vaše poznámka pro mne jen málo srozumitelná. Který "systém" máte na mysli? Kterou teorii?
Celé studium, na kterém stavím, je studium neurověd opřené o vědecky tvrdě ověřované výzkumy na základě funkční magnetické rezonance a práci stovek předních neurovědců (bohužel z většiny "jen" amerických, britských a australských, jiné zdroje nejsou tak snadno dostupné).
O Silvovi píšu právě v článku nahoře, jeho úsudek byl naprosto laický (neměl žádné vzdělání, jen opravoval rádia) a proto je kromě pár detailů považován za zcela nevědecký.
Poznatky neurověd z posledních pár let skutečně umožňují učit se a přemýšlet o myšlení svém i ostatních a tím i podstatně změnit přístupy ke komunikaci, emocím, kreativitě, hledání řešení a rozhodování a motivaci - což ještě s dalšími oblastmi mění postupy "řízení" lidí při práci (spíš leadershipu).
V čem by mladé mozky nesouhlasily?
A proč by měli manažeři vydávat zbytečně peníze, aby z neurověd mohli také těžit při své práci?
Budu rád, když mi svůj názor lépe vysvětlíte. Díky!